Mnohem dřív, než jsem nazdobila svůj první perníček, věnovala jsem se textilním technikám. Ještě jako dítko školou nepovinné mě babička naučila zacházet s jehlou a nití. O něco později jsem se naučila háčkovat, plést, od moravské babičky vyšívat, ještě později přibylo paličkování, pletení na rámu a samozřejmě šití jako takové.
Díky studiu literární historie jsem se dostala i k národopisu, a tak ke svým praktickým dovednostem přidala i něco vědomostí odborných. Tehdy jsem samozřejmě nemohla tušit, že právě znalosti různých typů výšivek a krajek mě budou (stejně jako třeba lidová slovesnost) provázet v úplně jiné oblasti a stanou se jedním z významných zdrojů mé inspirace.
Samozřejmě, že když jsem začala zdobit perníčky, zdobila jsem je nejdříve pouze polevou. Ale protože, stejně jako při práci s těstem, mi nikdo neřekl dělá se to tak a tak a jinak to nelze, nebyla jsem zatížena žádným omezením. Naopak jsem nechala naplno pracovat svou představivost, která se naprosto přirozeně propojila s tím, co mám ráda: s výtvarným uměním, literaturou, klasickou i lidovou hudbou a pochopitelně také s tradicí českého řemesla. A tak se stalo, že moje tvůrčí fantazie začala perníčky a jejich zdobení pozvolna spojovat s různými dalšími materiály.
Výsledkem jsou, troufám si říci, úplně jiné perníčky.
Modrotisk, tvarované plátky včelího vosku, kukuřičné šustí nebo jutové či saténové stuhy otevírají další a další nové možnosti netradiční, a přece z tradice vycházející práce s perníkem, která je právem povýšena na skutečně uměleckou tvorbu.
Věřím, že si mezi tradičními i mými autorskými technikami vyberete tu svou, že v nich najdete inspiraci pro ozvláštnění svého zdobení a že díky vlastní invenci je budete dále rozvíjet. Přeji vám k tomu hodně zdaru a pevnou ruku.