S perníčkami ste sa určite stretli už ako dieťa. Kto ich u Vás doma najčastejšie piekol: maminka alebo babička? A mohli ste im pri tom aj pomáhať?
S perníčky jsem se opravdu potkala v dětském věku, ale možná vás to překvapí - moc mi nechutnaly. Možná to bylo tím, že to byly takové ty průmyslově vyráběné, polité čokoládou a polepené obrázkem. Naopak si pamatuji, že jako opravdu malému dítěti mi velmi chutnala krupicová kaše sypaná perníkem, kterou vařila moje babička. Té jsem také ráda pomáhala při pečení buchet nebo štrúdlu. Perníčky se u nás v rodině nepekly vůbec.
Pamätáte si ešte na svoj celkom prvý samostatný perník? Cesto sa Vám hneď na prvý raz vydarilo, alebo to bol dlhší proces učenia či vytvárania vlastných postupov, keď ste si povedali: mňam, to je ono?
Do pečení perníčků jsem se pustila přibližně před čtvrtstoletím. Recept jsem tehdy získala od sousedky, ale nebylo to úplně ono. Takže jsem si ho postupně upravila "k obrazu svému", stejně tak jako finální povrchovou úpravu perníčků.
Od té doby ho používám prakticky v nezměněné podobě, protože je nejenom velice chutný, ale hlavně perfektně vyhovuje mým tvůrčím záměrům. Těsto se dá totiž opravdu nádherně tvarovat a modelovat.
Ktoré ingrediencie sú najdôležitejšie?
Perníkové těsto vyžaduje určitou péci, abychom mohli být s výsledkem spokojeni. Obecně bych řekla, že všechny použité suroviny musí být opravdu kvalitní. Zejména med musí být opravdu med. Hodně záleží na koření. Ve starých receptech se dočtete, že perníkáři používali až několik desítek druhů nejrůznějšího koření. A to, jak ho míchali a kombinovali bylo to nejcennější, co každý perníkář měl. Dnes bychom řekli, že právě to bylo jeho "know how". Dnes jsme v množství druhů koření podstatně skromnější, nicméně i já mám svou oblíbenou směs od svých "dvorních" kořenářek.
Od koho ste sa učili tie špeciálne „grify“, aby Vaše perníky mali tú najlepšiu, najlahodnejšiu chuť?
O tom, jaká je ta nejlahodnější chuť perníku, bychom asi mohli diskutovat. Já jsem toho názoru, že perník sám o sobě by neměl být příliš sladký, chuť medu a koření by měla být vyvážená a docela určitě by se v něm neměla objevit žádná nepříjemná příchuť, což se občas stává při použití určitých kypřidel. A protože zatím se mi nestalo, že by moje receptura někomu nechutnala, tak asi dobrý bude.
Zvyčajne pred Vianocami sa možno v každej domácnosti pečú perníky. Dôraz sa kladie na to, aby sa dôstojne umiestnili v palete zákuskov na štedrovečernom stole. Vy ste však chýrna rôznymi tvarmi a podobami, ktoré vytvárate z perníkového cesta. Navyše ich aj nádherne zdobíte. Kedy v tomto začala naplno fungovať vaša fantázia?
Tady je moje odpověď jednoduchá. Hned. Zkusím to trošku vysvětlit. Od začátku jsem se totiž dívala na perníčky - nebo chcete-li na perníkové těsto - jako na neobyčejně tvárný materiál. Jsem sice původní profesí literární historička, věnovala jsem se i národopisu (hlavně lidové textilní tvorbě), ale vnitřně jsem hlavně výtvarník. A proto jsem i k perníčkům od samého začátku přistupovala jako k něčemu, kde se můžu výtvarně projevit. To mě vlastně na nich baví úplně nejvíc.
Rozmýšľali ste dlho nad tým, že zo sveta kníh prejdete do tohto chutného a voňavého sveta?
Ani ne. Proběhlo to tak nějak plynule. Ostatně úplně jsem svět literatury a psaní neopustila. Naopak se s ním dost často znovu setkávám ať už při svých výstavách nešlo třeba v kalendářích, které pravidelně připravuji. Pro rok 2021 to byl například kalendář s perníčky inspirovanými lidovou slovesností.
Nakoniec ste si dokonca založili vlastnú pernikársku školu. Čo Vás k tomu priviedlo a z čoho máte v súvislosti s ňou najväčšiu radosť?
Perníkářství je skvělé řemeslo. A v rámci našich řemeslných tradic patří k "rodinnému stříbru". To je ovšem třeba náležitě opatrovat, aby nám časem nezašlo. A aby tradice zůstala opravdu živá a nestala se jen muzejním exponátem, je potřeba, aby zůstala v povědomí co nejširšího počtu lidí. Perníčky mají tu ohromnou výhodu, že se do jejich pečení a zdobení může pustit vlastně kdokoliv a kdykoliv. Jen by měl vědět, jak na to. Když se naučíte správně řemeslné základy, budete vědět, co a proč děláte, můžete pak přidat vlastní kreativitu, vlastní tvůrčí pohled. A to bych ráda svým "studentkám" předala: aby každá objevila sama v sobě tvůrčí potenciál a originalitu, aby se nebála zdobit perníčky z volné ruky, bez obkreslování a kopírování. Mám velkou radost, že krása tradičního zdobení má tolik příznivců a tolik šikovných paní a dívek se jí chce věnovat.
Prihlasujú sa k Vám aj muži?
Perníkářství bylo původně mužské řemeslo, protože perníky vyráběné vtlačováním do forem potřebovaly hodně fyzické síly, ale teď opravdu převažují ženy. Nicméně i pánové rádi zdobí perníčky a občas se nějaký vyskytne i u mě v kurzu.
Získali ste množstvo ocenení za svoje výtvory – ktoré z nich je Vášmu srdcu najcennejšie?
Víte, oficiální ocenění jsou příjemná, ale já sama mám teď největší radost z toho, když vidím, že moje pedagogické snahy
padají na úrodnou půdu a že je u perníčkování mnoha lidem dobře. Dokonce tak, že po víkendovém kurzu se účastnice spontánně rozhodnou, že si dají další opakování.
Svoje umenie ste predvádzali na množstve výstav v európskych mestách. Kde ste sa stretli s najväčším záujmom o Vašu tvorbu?
Zájem samozřejmě potěší vždycky. Asi bych nedokázala říci, kde byl největší. Zaujalo mě ale to, že rukodělná tvorba má čím dál víc příznivců. Často se setkávám i s tím, že musím návštěvníky "přesvědčit", že opravdu zdobím perníčky z volné ruky nepoužívám žádné šablonky, pravítka a podobně. Někdy je to i trošku humorné. Vzpomínám si, jak na jedné výstavě
(bylo to tedy u nás v Čechách) si chlapeček s maminkou prohlížel perníčky a povídá jí: Tohle museli někde koupit, to se nedá udělat.
Keď sa povie perník, čo vo vás zareaguje najspontánnejšie: ČUCH – obklopí vás tá úžasná aróma medu a špeciálneho
perníkového korenia? HMAT – pocítite v rukách mäkkosť a vláčnosť perníkového cesta? ZRAK – predstavíte si hneď tie krásne tvary, ktoré môžete vytvoriť z tohto cesta? Alebo je to CHUŤ – neubránite sa slinkám, ktoré sa vám zbehnú v ústach?
Jak už jsem říkala, jsem hlavně výtvarník. Takže když se řekne perník, vybaví se mi okamžitě nějaká krásná kompozice samozřejmě podtržená příjemnou vůní. Perníkové těsto je neobyčejně příjemné na dotek, ráda ho mám v rukou a ono si zpravidla samo řekne, jak chce být zformováno.
No a pokud jde o chuť, tak přiznávám, že i po těch mnoha letech mi perníčky pořád chutnají.
